Palačinky se šlehačkou, buchtičky s pudinkem, ale také kachnu s houskovým knedlíkem ochutnal tým Martiny Sáblíkové při svém tréninkovém zastavení
Vážený pane Vlčku,
byli jsme včera u Vás s rodinou a hosty z Polska na oběd.
K veškeré spokojenosti, navzdory tomu, že jste v restaruraci měli zrovna křtiny. To je ta pravá česká hospoda, do níž se z kostela přestěhovala zpovědnice, žádné hogo fogo, čišníci bez livreje, o to vše více domácké, útulné, dobré i v dobrém slova smyslu levné.
Díky!
Pozdravuje Ivo Havlík
Vážená redakce,
chtěli bychom se s vámi rozdělit o zážitky, které nám letos připravila Vysočina, zejména Přibyslav. Narodili jsme se na Vysočině a okolnosti nás po studiu zavály do severních Čech. Pamětníci si dobře vzpomínají na "umístěnky" a jejich dobré i nedobré důsledky. V našem případě jsme se dobrovolně a prakticky na celý život vytrhli z kořenů. Používáme-li nyní výraz "u nás" musíme si upřesnit, zda "tady" nebo na Vysočině. V tomto duchu chápeme i lidi, kteří svůj domov opustili nedobrovolně a mají svoje "u nás", drtivá většina z nich určitě nostalgicky, bez dalších nároků a úmyslů. O své Vysočině máme představy a máme radost, když se naše představy naplňují.
Letos jsme se v létě opět vydali na Vysočinu, připravit ve Starém Dvoře u pana Kasala setkání s rodinou a přáteli. Zastavili jsme se ve sluncem zalité Přibyslavi, kde nás U Kubínů zaujala zakrytá a prosklená letní zahrádka . Padlo rozhodnutí, i s rizikem, že na Václava nemusí být babí léto, jsme objednali posezení na zmíněné zahrádce s půvabným výhledem k řece.
Matka Příroda naše představy nenaplnila. Na Václava sice přestávalo pršet, chladno však nedovolilo posedět na zahrádce. Měli jsme obavy, jak si pan Vlček poradí s realitou. Připravit lokál pro třicet dospělých hostů a na desítku dětí, ještě za normálního provozu restaurace, je úkol nemalý. Hodinu před ohlášeným začátkem setkání a s obavami, jak to všechno dopadne, jsme přišli ke Kubínům. Naše obavy se rozptýlily. Perfektně připravená tabule, moderně vyhlížející bufet s pokrmy a nápoji, hbitý, ochotný a vlídný personál, to jsou skutečnosti, které nelze přehlédnout. Zbývá jen šéfovi, jeho paní a personálu poděkovat.
Naše početná společnost zabrala většinu lokálu, takže zbylo jen málo místa pro další hosty. Poseděli tam vedle nás v pozdním odpoledni mladí muži, jak se ukázalo, volejbalisti, večer si přisedli štamgasti. Syn Tomáš prozíravě přinesl klávesy a kytaru, zpívalo se, zkrátka dobrá nálada. Ani ubytování nezklamalo, komfortně vybavené pokoje, hygiena na úrovni. Škoda jen, že kapacita je malá.
My, jako děti Vysočiny, žijící v někdejších Sudetech, jsme obzvlášť citliví na jednání lidí ve společnosti. Pěstujeme si představy o vlídných a laskavých lidech, sousedech, známých a přátelích " tam u nás na Vysočině" a srovnáváme s realitou "tady u nás na severu". Naše představy o jiných, lepších lidech na Vysočině se naplnily. Jste opravdu jiní, nebo máme jenom štěstí?
Zdraví vás
Jana a Milan Kostkanovi
m.kostkan@seznam.cz
Vážený pane Vlčku,
byli jsme včera u Vás s rodinou a hosty z Polska na oběd.
K veškeré spokojenosti, navzdory tomu, že jste v restaruraci měli zrovna křtiny. To je ta pravá česká hospoda, do níž se z kostela přestěhovala zpovědnice, žádné hogo fogo, čišníci bez livreje, o to vše více domácké, útulné, dobré i v dobrém slova smyslu levné.
Díky!
Pozdravuje Ivo Havlík
Vážená redakce,
chtěli bychom se s vámi rozdělit o zážitky, které nám letos připravila Vysočina, zejména Přibyslav. Narodili jsme se na Vysočině a okolnosti nás po studiu zavály do severních Čech. Pamětníci si dobře vzpomínají na "umístěnky" a jejich dobré i nedobré důsledky. V našem případě jsme se dobrovolně a prakticky na celý život vytrhli z kořenů. Používáme-li nyní výraz "u nás" musíme si upřesnit, zda "tady" nebo na Vysočině. V tomto duchu chápeme i lidi, kteří svůj domov opustili nedobrovolně a mají svoje "u nás", drtivá většina z nich určitě nostalgicky, bez dalších nároků a úmyslů. O své Vysočině máme představy a máme radost, když se naše představy naplňují.
Letos jsme se v létě opět vydali na Vysočinu, připravit ve Starém Dvoře u pana Kasala setkání s rodinou a přáteli. Zastavili jsme se ve sluncem zalité Přibyslavi, kde nás U Kubínů zaujala zakrytá a prosklená letní zahrádka . Padlo rozhodnutí, i s rizikem, že na Václava nemusí být babí léto, jsme objednali posezení na zmíněné zahrádce s půvabným výhledem k řece.
Matka Příroda naše představy nenaplnila. Na Václava sice přestávalo pršet, chladno však nedovolilo posedět na zahrádce. Měli jsme obavy, jak si pan Vlček poradí s realitou. Připravit lokál pro třicet dospělých hostů a na desítku dětí, ještě za normálního provozu restaurace, je úkol nemalý. Hodinu před ohlášeným začátkem setkání a s obavami, jak to všechno dopadne, jsme přišli ke Kubínům. Naše obavy se rozptýlily. Perfektně připravená tabule, moderně vyhlížející bufet s pokrmy a nápoji, hbitý, ochotný a vlídný personál, to jsou skutečnosti, které nelze přehlédnout. Zbývá jen šéfovi, jeho paní a personálu poděkovat.
Naše početná společnost zabrala většinu lokálu, takže zbylo jen málo místa pro další hosty. Poseděli tam vedle nás v pozdním odpoledni mladí muži, jak se ukázalo, volejbalisti, večer si přisedli štamgasti. Syn Tomáš prozíravě přinesl klávesy a kytaru, zpívalo se, zkrátka dobrá nálada. Ani ubytování nezklamalo, komfortně vybavené pokoje, hygiena na úrovni. Škoda jen, že kapacita je malá.
My, jako děti Vysočiny, žijící v někdejších Sudetech, jsme obzvlášť citliví na jednání lidí ve společnosti. Pěstujeme si představy o vlídných a laskavých lidech, sousedech, známých a přátelích " tam u nás na Vysočině" a srovnáváme s realitou "tady u nás na severu". Naše představy o jiných, lepších lidech na Vysočině se naplnily. Jste opravdu jiní, nebo máme jenom štěstí?
Zdraví vás
Jana a Milan Kostkanovi
m.kostkan@seznam.cz
